NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Těmto dvěma týpkům, v nástrojovém obsazení basa a bicí, se povedlo něco nevídaného. Natočili garážově působící dřevorubecký debut a před pár měsíci za něj dostali Brit Awards 2015 za nejlepší kapelu. Desku „Royal Blood“ přitom nahráli tím nejpunkovějším způsobem, tedy dohromady, najednou, leckdy bez nějakého výrazného stříhání a postprodukčního dobarvování. Syrový stoner’n’roll s melodickým vokálem, který jednoduše hrne dopředu zbustrovaná baskytara.
Před rokem o nich vědělo jen pár zasvěcených, teď točí jeden klip za druhým a vyprodávají velké kluby. V čem je fígl? Krom toho, že natočili parádní desku? Podobně jako u Hvězdných válek. Byli na správném místě ve správný čas. Jak jinak.
Deska staví na jednoduchých riffech s leckdy velmi prasáckým zvukem, které na to, že tu máme jen dva nástroje, ani v nejmenším nepůsobí nějak stroze nebo minimalisticky. Základem je prostě chemie. Mezi bicí sestavou a basou to pulzuje způsobem, který mám zažitý z pojmů jako WHITE STRIPES. Jen s tím, že tady je to chlupatější. Velmi podstatnou součást soukolí ROYAL BLOOD tvoří hlas baskytaristy Mika Kerra. Dokáže skrze něj naprosto kouzlit. Melancholie, agónie i exploze, to vše tu je. Máme tu Chrise Cornella nové generace! Celá nahrávka stojí rozhodně za poslech. Ne proto, že vyhrála Brit Awards, ale protože je fakt dobrá.
8,5 / 10
Royal Blood (2014)
Out Of The Black (EP) (2014)
Poctiva kytarova jednohubka :-)
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.